A teď realita: lidi chtějí ven, okamžitě, hned, spěcháme, nemáte právo nás tady držet, Fyjalo octup, fuj Temelín....
Sotva vyletí z vozu prvních pár zuřivců, častujících řidiče dalšími vulgarismy, začnou ze dveří "slaňovat" kočárky a berle a když jim jde člověk vysvětlit, že nemusí, a mohou klidně do uvolnění zůstat sedět, tak je to marný, je to marný, je to marný...
Teď si každý může vybavit scénu z filmu Český sen, kterak mnohoberlatý dav se lopotí letňanským lánem za fatou - morganou neskutečných slev...
Takže hasiči měli plno práce primárně se skutečně uvázlými lidmi v nepřístupných místech (ať už terén - mosty, tunely náspy, nebo třeba výtahy, obecně se může týkat i lanovek). KOMOKO je sice drážní těleso, ale při výpadku napájení tam žádná tramvaj nepoletí 60 a těleso má postranní sypaný pochozí prostor/stezku. Nekomfortní, ale nouzově dostačující. A za další, jak víme, je geometrie modřanské "lochnesky" výhodná v tom, že nikde nemá vodorovný úsek. I to, co vypadá vodorovně, tedy rovinka mezi Černým koněm a Hodkovičkami, je ve spádu k lomu nivelety pod Černým koněm. Zkrátka pokud vůz nestojí v zastávce, je vždy samovahou schopný buď do nejbližší dojet (ikdyž třeba zpětným pohybem) nebo sjet kdo nejnižšího místa mezistaničního úseku, kde je, ne náhodou, vždy betonová zídka přerušena rozebíratelným (možná i rozkradeným) zábradlím, kudy lze těleso opustit
Lézt "bůhví kam" je dost nekonkrétní pojem. V situaci plošného výpadku napájení je potřeba rozlišovat mezi nutností evakuace z důvodu ohrožení zdraví či života a možností z místa odejít, byť třeba nouzovou trasou/východem. Hasiči mají na starosti prioritně to první