Ano, za noc Vrchní zvládají výměnu výhybky, a za to dávám každopádně
.
Dále si dovolím komentář k problému zpoza panelu+co jsem pochytil informace od JDCT, tedy neručím za správnost níže uvedeného:
Výhybky s pružnými výměnnými jazyky-jazyk je v kořeni ke konstrukci výhybky přišroubován 6 šrouby, ale za touto přírubou ještě pokračuje směrem od hrotů kus jazyka (3-5 cm ?), který ale není o nic opírán, je ve vzduchu-pouze přečnívá ono upevnění, na konci je šikmo seříznut a přechází na pokračující normální kolejnici. Právě v místě tohoto šikmého přechodu (samozřejmě lepší, než normální příčná spára) dochází k dynamickým rázům při průjezdu kol a místo se "vymlátí" jako klasická dilatace, ale situace je o to horší, že část, na kterou kolo přejíždí-dopadá, není nijak podepřena. (Toto sešikmení samozřejmě může prasknout, či se vyštípnout, jako šikmá dilatace-to už je pak myslím nesjízdný prů*er.) Proto více trpí právě
sjezdovky. Narozdíl od rozjezdové výhybky, kde jede kolo nejprve po jazyku a poté přejíždí-dopadá na navazující kolejnici, tedy přečnívající kus kořene tak netrpí. Kromě prasknutí konce jazyka, což podle mě není tak časté, se prostě jen přechod rozmlátí, nebo se díky rázům vyklepe příruba se šrouby. To na vyvěšení návěsti POMALU bohatě stačí a krásně to klape, jako třeba teď ta horní Palmovka
V tom spočívá to "tikání", protože je jich poměrně hodně, a lze jen doufat, že se nerozsypou najednou.
A proto se používá i varinata "brod", tedy
výhybky s pružnými nevýměnnými jazyky-ty řeší problém vymláceného spoje, neboť jazyk je zaprvé v kořeni zřejmě kompaktněji (nikoliv šrouby) spojen s konstrukcí výhybky. A zadruhé je na navazující kolej normálně navařen (není-li to dokonce jeden kus), tudíž zde není taková tendence k rázům a následnému vymlácení. Na přednášce bylo řečeno, že tyto výhybky se používají především tam, kde je pojížděn převážně jeden směr, nejlépe přímý. Ale asi tušíme, že to není koncepční řešení vady technologie (změny LV, nutnost zemních prací při opravách...) a tak se zkusily
blokové výhybky. Jsou jich už dosti, namátkou třeba na Újezdě, Lazarské od Vodičkovy...
Výhybka není montovaná, ale vyfrézovaná do bloku a pružný jazyk, ať již výměnný, nebo ne, není nikde chatrně šroubován, ale je pro něj v bloku vyfrézováno uložení, takže celý kořen hezky leží a nemá se kam vymlacovat, ohýbat, ujíždět a dále za jazykem navíc pokračuje ještě výhybkový blok a teprvně na něj je navařena kolejnice. To by mohlo sklidit větší úspěch, neboť celková konstrukce jeví se býti celkově bytelnější-právě taková je třeba výše zmiňovaná sjezdovka Hradčanská od Milady
Toto jsem vydumal na ranním kolečku 1424 a teď odborní a učení, račte souhlasit, nesouhlasit, doplňovat, opravovat, mazat...
Bez kopání a výluk.